Přinášíme první rozhovor z naší nové rubriky "Žižkovka - psaný podcast". Tentokrát byl zpovídán nový učitel a zástupce ředitele Mgr. Aleš Krejčík.

Pane učiteli, nastoupil jste na naši školu letos v září. Učíte informatiku a tělocvik, částečně máte i funkci zástupce ředitele. Kde jste pracoval dříve?

Hned po vysoké škole jsem nastoupil do Mnichova Hradiště na Základní školu Sokolovská. Zde jsem pracoval pět let jako učitel tělesné výchovy, zeměpisu, informatiky, ale také hudební výchovy. Následně jsem šest let pracoval ve funkci zástupce ředitelky školy.

 

Líbí se Vám na naší škole?

Na škole se mi líbí moc. Jsou tu velmi milí učitelé, kteří mě výborně přijali. Musím pochválit i děti, které jsou aktivní. Opravdu se mi tu líbí.

 

Chtěl jste vždycky být učitelem?

Měl jsem podané přihlášky i na vysoké školy zaměřené na geografii. Nakonec jsem se rozhodl pro studium učitelství.

 

Máte nějaký učitelský vzor ze svých dětských let?

Vzor mám. Je to pan učitel Karel Patka z Gymnázia v Semilech, který měl také aprobaci tělesná výchova a zeměpis.

 

Který předmět jste měl na základní škole nejraději?

Nejraději jsem měl asi tělesnou výchovu a určitě zeměpis. Vždy si vzpomenu na paní učitelku Tomáškovou.

 

Kdybyste se měl rozhodnout znova, stal byste se zase učitelem?

Určitě. Beze sporu. Ještě jsem uvažoval o trenérské kariéře, ale vždycky vyhrál vztah k dětem.

 

Co Vás na učitelské profesi baví?

Když jdu do školy, vždycky se stane něco nového a neočekávaného. Každý den je trochu jiný. Děti mě dokážou rozesmát svou bezprostředností.

 

Jste tělocvikář. Jaký sport děláte, nebo jste dělal?

Hraju fotbal za Rovensko pod Troskami a také futsal za Dalmach Turnov. Jinak se snažím dělat i další sporty: kolo, tenis, chodím běhat - teď už méně. Snažím se dělat všechno, kde je míč nebo nějaká aktivita.

 

Jakého největšího úspěchu jste ve sportu dosáhl?

Jako hráč jsem postoupil s týmem turnovských fotbalistů do divize, ale to už je pár let zpátky. Dále s futsalovým týmem Dalmach Turnov jsme se umístili v druhé lize na druhém místě. V trenérské a učitelské roli se svými žáky z Mnichova Hradiště jsme byli druzí na republikovém finále McDonald's Cupu.

 

Jaké jídlo máte nejraději?

No, asi svíčkovou a omáčky, jako je koprovka a rajská. Takovou českou klasiku. Ale asi nepohrdnu ani dobrým hovězím steakem.

 

Umíte vařit?

Snažím se. Musím říct, že vařím rád a snažím se objevovat nové chutě.

 

Chodíte rád na houby?

Když je čas, tak ano. Letos jsme byli snad jednou v lese u Jenišovic, našli jsme jen pár babek, takže nic moc.

 

Máte nějakého domácího mazlíčka? Jakého? Je rozmazlený?

(Široký úsměv) Co se týká zvířat, tak ne, ale určitě mám mazlíčka - svého syna Toníka. Jestli je rozmazlený? To asi spíš vynecháme. (Smích.) Toník je trošku netrpělivý, možná jako jsem byl dříve já, ale že by byl přímo rozmazlený, tak to ne. To se snažíme trošku krotit.

 

Jste zeměpisář. Cestujete rád?

Cestuju moc rád. S jednou partou kamarádů jsme procestovali autem celou Evropu. S přítelkyní jsme byli na Madeiře. Snažíme se vždycky objevit něco nového.

 

Kam nejdál jste se podíval?

Podíval jsem se kamarády za polární kruh do Finska do městečka Rovaniemi a také na Gibraltar. Všude jsme byli autem.

 

Kdy jste se v životě hodně bál?

No, asi při těch největších zkouškách. Ale vždycky mě to vybičovalo k těm nejlepším výkonům. Když jsme třeba na vysoké škole měli ujít šest metrů po rukou. Ale vždycky jsme to nějak dali. A právě ten strach mě vybičoval k tomu lepšímu výkonu.

 

Na co jste ve svém životě pyšný?

Na svého syna, na svoji přítelkyni a na to, že se snažím v dnešní době postavit barák.

 

Jaká je Vaše oblíbená barva?

Sparťanské barvy – červená, modrá a žlutá.

 

Co byste na závěr popřál našim žákům a naší škole?

Našim žákům bych popřál, aby je učitelé inspirovali, aby co nejvíce cestovali, poznávali nové věci, nabírali zkušenosti a dovedli je využít. A naší škole? Usměvavé žáky a učitele, kteří k nám do školy chodí rádi.

 

Pane učiteli, děkujeme Vám za rozhovor.