Československá armáda versus Sovětská armáda (1945-1990) - V. Franců, L. Morávková

Po 2. světové válce došlo k rychlé obnově čs. armády na základě spojení zahraničních jednotek a nově vytvořených domácích útvarů. Velení se ale potýkalo s nedostatkem lidských i materiálních zdrojů. Území republiky bylo rozděleno na 4 oblasti a postupně vzniklo 16 pěších divizí, tankový sbor, dělostřelecká divize a 5 leteckých divizí. Reorganizace byla provedena v r. 1947. Únor 1948 však přinesl politické změny i pro čs. armádu. Byla uskutečněna například tzv. očista velitelského sboru (armádu muselo opustit 53% důstojníků). Koncem r. 1950 proběhla reorganizace podle sovětského vzoru. Byla započata výstavba nových svazů a útvarů a byla maximálně zvýšena zbrojní výroba, neboť hrozilo nebezpečí vypuknutí „3. světové války“. Dalším mezníkem ve výstavbě čs. armády bylo podepsání Varšavské smlouvy 14.5.1955, v níž byla zakotvena vzájemná vojenská spolupráce s armádou SSSR. Rok 1958 přinesl novou reorganizaci, která s dílčími úpravami přetrvala až do poč. 90. let. Sovětská armáda se již od poloviny 60. let u nás snažila rozmístit svá vojska. To se jí zdařilo díky událostem srpna 1968. Sověti na našem území postupně rozmístili na 70 000 vojáků, kterým museli ustoupit naši vojáci[1]. Léta 70. a 80. poznamenalo vzrůstající napětí mezi SSSR a USA, takže se počet sovětských vojáků a jejich zbraní u nás stále navyšoval, teprve uklidnění mezinárodní politické situace na konci 80. let přineslo jejich snižování.

Nečekané změny nejen v politické sféře, ale i v armádě přinesla sametová revoluce v r. 1989. Byla zkrácena vojenská základní služba z 24 na 18 měsíců a přijat zákon o civilní službě. Postupně docházelo ke snižování počtu vojáků z povolání a byla podepsána dohoda o stažení sovětských vojsk z Československa do 30.6.1991[2].

V červnu 1945 sdělil ministr národní obrany turnovskému zastupitelstvu, že kasárny přiděluje Spojovacímu učilišti (dříve Vojenské telegrafní učiliště), a proto mají být vyklizeny. Znamenalo to vystěhovat rodiny, které zde bydlely během války. S učilištěm měla přijít i vojenská ruská mise, vojenská akademie, škola pro záložní důstojníky, škola pro spojovací technické svazy, škola pro spojení telegrafní všech oddělení vojska, takže bylo potřeba ubytovat v podnájmu 80-100 důstojníků. Konec roku 1945 s sebou však přinesl problém s udržením tohoto učiliště v Turnově. Zastupitelstvo jednalo i v dalším roce s ministerstvem obrany o jeho udržení ve městě a slíbilo provést požadované adaptace kasáren, ale nakonec se učiliště odstěhovalo. V kasárnách zůstal spojovací pluk 1[3]. Tento útvar vznikl v létě 1945 v Turnově pro potřeby velitelství 1. oblasti. Na základě dekretu prezidenta republiky byl 6.11.1945 pojmenován útvarem „Hrdiny Sovětského svazu kapitána Otakara Jaroše“. V roce 1950 se pluk přemístil do Prahy, kde byl převeden do podřízenosti velitelství 1. vojenského okruhu[4].

Do Turnova se také vrátil náhradní prapor pěšího pluku 44. Tento pluk obnovil svou činnost v létě 1945 v Liberci a stal se součástí královéhradecké 14. pěší divize. Dne 1.10.1945 byl útvar přečíslován na pěší pluk 30. V Liberci bylo umístěno plukovní velitelství, II. a III. pěší prapor, zatímco I. pěší prapor sídlil v České Lípě a náhradní prapor, jak už bylo zmíněno, v Turnově. V roce 1947 došlo ke sloučení tohoto pluku s pěším praporem 44 a byl vytvořen nový pěší pluk 36 se sídlem v Mladé Boleslavi, kam záhy odešel i turnovský náhradní prapor[5].

Bohužel dobové prameny o situaci v turnovských kasárnách po roce 1948 mlčí, a proto byly využity alespoň kusé informace nalezené na webových stránkách www.vojenstvi.cz.

V letech 1950 až 1968 v Turnově působily tyto vojenské posádky:

-          22. minometná brigáda Turnov (1950-1956), v roce 1956 přeměněna na 22. těžkou minometnou brigádu Turnov, která byla v roce 1958 zrušena[6]

-          361. dělostřelecký pluk[7] – vznikl sloučením dělostřeleckého pluku 52 z Bruntálu a dělostřeleckého oddílu 254 z Hradce Králové, nejdříve sídlil v letech 1950-1958 v Mladé, od roku 1958 až 1968 v Turnově, poté byl převelen do Uherského Hradiště (1968-1988), protože do Turnova byla umístěna sovětská posádka, od roku 1988 působili dělostřelci v Hranicích na Moravě – dnes je to 76. dělostřelecký oddíl[8]

-          3. raketometný oddíl – vznikl 1.5.1951 v Mladé a byl podřízen 3. tankové divizi, redislokován v roce 1958 do Turnova, od 31.8.1961 včleněn do složení 361. dělostřeleckého pluku[9]

-          80. cisternový prapor v letech 1961 – 1968

Vedle vojenských posádek fungovala v Turnově v letech 1951 – 1968 posádková správa a v letech 1951 (1954) – 1960 okresní vojenské(á) velitelství (správa)[10].

                Vojska Varšavské smlouvy se na našem území rozmístila v noci z 20. na 21. srpna 1968. Kolem půlnoci překročily první kolony sovětských a polských jednotek severní hranice Československa. Podle slov pamětníků přijely do Turnova jako první polské jednotky, které se zastavily na Hruštici, až 22. srpna. Opozdily se prý, protože se ztratily a místo do Turnova jely do Trutnova[11].

A tak Turnov zůstal jediným městem v republice, které nebylo dne 21. 8. vojensky obsazeno, přitom kolem města projížděly vojenské kolony okupantů. Druhý den nařídil velitel turnovské posádky, aby byly zataraseny děly brány jak horních, tak dolních kasáren, a vydal rozkaz k bojové pohotovosti. Do kasáren přicházeli turnovští občané a buď chtěli dobrovolně na vojenské cvičení, což bylo bez povolení okresní vojenské správy nemožné, nebo alespoň vyzývali vojáky, aby je nezklamali a postavili se na odpor. Vojáci nezklamali. Sami sepsali prohlášení proti okupaci, které většina z nich podepsala. Poté ho vozidlem odvezli do Prahy. Text prohlášení byl dne 23.8.1968 otištěn v Pojizerských listech[12] a Rozvoji a později se stal důvodem pro kádrová opatření u dělostřeleckého pluku[13].

Napětí vyvrcholilo dopoledne 23.8.1968, kdy polští obrněnci obklíčili kasárny[14]. Na polích na Hruštici a nad Farářstvím byl sešikován val z hlavní děl v palebném postavení prokládaný obrněnými vozy. Další technika byla umístěna nad dnešní Lidickou ulicí. Sebemenší podnět k zahájení palby by znamenal zkázu nejen kasáren, ale i města[15].

Polskému velení se při příchodu ke kasárnám vůbec nelíbila děla umístěná v jejich branách, a proto ihned začalo s českou stranou vyjednávat. Požadovalo okamžité stažení děl a odevzdání zbraní. Česká strana to odmítala a napětí se přiostřilo. Situace se bohužel po několika dnech změnila, a to díky veřejnému projevu prezidenta Svobody a tajemníka A. Dubčeka[16]. Oba vyzývali ke klidu a návratu k normálnímu životu. A tak se vojenské velení se zástupci města sešlo s polskou stranou a jednalo za zavřenými dveřmi. Zanedlouho byla z bran kasáren stažena děla, byl vydán zákaz opouštět kasárny atd. Polští vojáci s technikou dále zůstali na svém místě u kasáren. Pro ubytování a stravování mužstva byly postaveny obrovské vojenské stany. Pouze důstojníci byli ubytováni v hotelu Slávie[17].

Tento stav trval do 28.9.1968, kdy ministr národní obrany vydal rozkaz, aby čs. jednotky uvolnily vybrané vojenské prostory pro potřeby sovětského vojska[18]. I Turnov byl zařazen mezi 33 posádkových měst, která musela uvolnit kasárny. Vojáci čs. armády se tedy 28.9.1968 rozloučili s turnovskými občany. Následovalo balení všeho od střeliva až po písemnosti a k přemístění do nového působiště v Uherském Hradišti došlo dne 7.10.1968[19]. V říjnu byly polské jednoty okupující Turnov vystřídány sovětskými.

Poslední vojenskou posádkou v turnovských kasárnách[20] se tedy od října 1968 do května 1990[21] stala 185. raketová brigáda tzv. Střední skupiny sovětských vojsk. Ta disponovala starším raketovým systémem 9K72 „Elbrus“ (SS-1c Scud B), přičemž měla ve výzbroji 12 odpalovacích zařízení 9P117M na podvozku automobilu MAZ-543 a blíže nezjištěný počet raket 9M72 o doletu 280 km. K posádce patřila raketová základna Vesecko a střelnice Ohrazenice[22]. Posádkové velitelství bylo umístěno v hotelu Karel IV. Sovětská posádka dále využívala například budovu dnešního kina, kterou si vojáci sami postavili, aby jim sloužila jako posádkový klub, a budovu bývalého ONV naproti dnešní základní škole. V budově dnešní školičky ZŠ byla umístěna 54. sovětská škola v Turnově. V prostoru horních kasáren vyrostl dvanáctipodlažní panelák pro rodiny vojáků[23]. Celkem k 1.5.1990 využívala sovětská armáda 55 budov a objektů v Turnově, Daliměřicích, Ohrazenicích a Vesecku, z toho 13 objektů bylo vybudováno v letech 1968-1986[24].

Obyvatelé Turnova se k novým hostům většinou chovali chladně. Trápily je především stálé noční jízdy sovětské techniky po ulicích, ale i zpupnost některých důstojníků atd. Napětí a nervozita sílila v citlivých chvílích, např. v době pohřbu J. Palacha, v den výročí okupace[25]. Místní školy musely začít spolupracovat se sovětskou posádkou a s 54. sovětskou školou v Turnově, a to ve formě besed s vojáky, besídek, dopisování si s dětmi ze SSSR,…[26].