Odsun sovětské posádky – prom. filosof Václav Jenšovský

                Otázka co nejrychlejšího i pokud možno co nejbezpečnějšího a max. organizovaného odsunu sovětské posádky, logicky bez dalších případných negativních jevů pro občany Turnova i území a objektů, které vojsko doposud využívalo, se stala hned na počátku roku 1990 kardinální záležitostí polistopadové transformace v Turnově. Nejdůležitějším úkolem dne, prvních týdnů i měsíců prvního roku svobody. Noví představitelé města, reprezentující Občanské fórum (OF), převzali veškerou přípravu a organizaci odsunu do vlastních rukou. Ostatně, podpořili je či doslova vyzvali k této prvořadé aktivitě občané, spontánně volající při jakékoliv příležitosti především po rychlém a radikálním řešení této otázky. Hned 8. ledna 1990 vznikla občanská petice, adresovaná teprve nedávno zvolenému prezidentu republiky Václavu Havlovi coby vrchnímu veliteli československých ozbrojených sil. V této petici občané prezidenta žádali, aby „… po odchodu sovětské posádky z města nebyl do Turnova umisťován žádný čs. vojenský útvar a aby byly budovy kasáren i přilehlá zařízení předány městskému národnímu výboru, který by – v souladu s přáním turnovské veřejnosti – využil těchto uvolněných prostor pro potřeby kultury, školství a zdravotnictví.“ A hned svůj požadavek odůvodňují, když doplnili: „Situace je právě v těchto oblastech v našem městě neutěšená a věříme proto, že v souvislosti s plánovaným snižováním početního stavu armády je naše přání realizovatelné.“ Na závěr uváděli: „Vyjadřujeme naději, že naši žádost postoupíte příslušným orgánům, které ji posoudí a s výsledky nás seznámí. Předem Vám jménem všech podepsaných občanů Turnova děkujeme.“ (Následovaly stovky podpisů občanů Turnova.)

                Hlavními iniciátory této petice byli pánové Břetislav Mánek, tehdejší ředitel základní školy umístěné v budově gymnázia, a Josef Kunetka, jeden z nejaktivnějších zástupců turnovského OF, dne 20. ledna 1990 řádně zvolený městský poslanec z titulu nového zastupitelského mandátu pověřený funkcí místostarosty Turnova a souběžně rovněž řízením a řešením celé problematiky odsunu sovětské posádky z Turnova.

                Místostarosta Josef Kunetka pojal tento úkol navýsost odpovědně. Městskou radou stanovené zadání obsahovalo nejen jeho pověření k nezbytnému osobnímu jednání s velitelem sovětské posádky ve městě, včetně s jeho zástupci, nýbrž také k bezprostřednímu jednání s oficiálními místy ČSFR, kterých se plánovaný odsun sovětské posádky z Turnova týkal. Místostarosta neprodleně zpracoval promyšlený postupový plán činností, podrobný harmonogram úkolů, do něhož už byli zapojeni mnozí aktivní členové OF, nově přijímaní pracovníci na turnovskou radnici i pověření řídící pracovníci různých místních institucí. Harmonogram počítal nejen s postupným převzetím všech objektů, zařízení i pozemků, jež dosud okupovala sovětská armáda, tj. včetně Vesecka, ale i s podrobným ohodnocením přejímaných komplexů, posouzením rozsahu škod způsobených sovětskou jednotkou a tedy i jejich případnou náhradou nebo opravou. Když se Kunetkovu kolektivu dostalo o pár týdnů později i oficiálního centrálního dokumentu, jenž určoval postup a podmínky pro přejímání takových majetků, bylo město Turnov už prakticky velmi důkladně a téměř vysoce profesionálně na zdolání tohoto obrovského úkolu připraveno. A to včetně i průzkumu možného chemického nebo i jiného zamoření prostorů dosud využívaných sovětským vojskem.

                Je rovněž třeba zdůraznit, že zcela souběžně a trvale porevoluční vedení města Turnova sledovalo onen občany požadovaný a kýžený cíl – získat aspoň některou část turnovských kasáren pro potřeby místního školství. V tomto směru od počátku vítězila Mánkova myšlenka pro tento záměr získat zejména objekty tzv. dolních kasáren (do té doby, podle podkladu ministerstva národní obrany, označovaných jménem Jana Švermy). Protože zatím chyběly nejen městu, nýbrž i státu nezbytné finanční prostředky na jakékoliv investiční akce, hledaly se různé cesty, jak tyto prostředky seriózně zajistit. Vědělo se, že tyto „Švermovy“ kasárny byly významně rekonstruovány už v roce 1986, takže nezbytné náklady na další úpravu či přestavbu objektů nemusely být tak finančně náročné. Z těchto důvodů se odpovědní pracovníci pod vedením Josefa Kunetky začali orientovat především na ministerstvo školství, jež mělo rovněž zájem získávat účelovými přestavbami různé větší objekty. Zásluhou i několika školských pracovníků, vč. zdejšího ředitele Břetislava Mánka, se Josefu Kunetkovi podařilo potřebné investiční prostředky nalézt, a to z fondů ministerstva školství. Zásluhu na tomto úspěšném snažení měl zejména Jan Kavan, tehdy působící ve vedení ekonomického odboru ministerstva školství v Praze, jehož k Turnovu a Českému ráji poutaly rodinné i osobní vazby.

                Tak se podařilo připravit i zahájit přestavbu dolních turnovských kasáren na vskutku moderně pojatý školský areál.

Z historie základní školy (1948-1990) - V. Franců, L. Morávková

                O počátcích naší předchůdkyně, která sídlila v budově turnovského gymnázia, toho dnes mnoho nevíme. V semilském archivu je uložena dvoudílná školní kronika 3. ZDŠ Turnov[1], ale až z let 1966 - 1994[2], další kusé informace se nacházejí na webových stránkách Gymnázia Turnov (historie školy) a Základní školy Turnov, Skálova ul.[3] (kronika školy).

Po druhé světové válce fungovala v Turnově obecná a měšťanská škola chlapecká[4] a obecná a měšťanská škola dívčí[5]. Po únorových událostech r. 1948 byla uzákoněna jednotná škola[6], a to už na školní rok 1948/9. Vznikla národní škola (I. stupeň) a střední škola (II. stupeň) chlapecká a samozřejmě i dívčí. Do budovy škol chlapeckých se bohužel všechny děti nevešly, a proto byla od 1.9.1948 II. národní škola chlapecká umístěna do budovy gymnázia. Od 1.9.1950 se do budovy gymnázia přestěhovala II. střední škola chlapecká a II. národní škola chlapecká se vrátila do své mateřské budovy. V r. 1953 došlo dle nového zákona[7] ke spojení základní školy a gymnázia pod názvem jedenáctiletá střední škola[8]. Ve školním roce 1956/7 se poprvé mohli setkat chlapci s dívkami v jedné třídě, neboť začaly vznikat smíšené školy. Je zajímavé, že v r. 1959 se začala připravovat výstavba nové školy v Turnově II, kterou se bohužel nepodařilo realizovat ani v r. 1968 a 1990.

V r. 1960[9] byla zákonem upravena celá soustava výchovy a vzdělávání, a tak v Turnově vznikala 1. ZDŠ (dříve chlapecká), 2. ZDŠ (dříve dívčí) a 3. ZDŠ v budově gymnázia. Dle zápisu ze školní kroniky v r. 1966 měla 3. ZDŠ 16 tříd s 584 žáky. Ve školním roce 1968/9 byl dobudován turnovský plavecký bazén, o jehož fungování se muselo starat vedení 3. ZDŠ[10]. V 2. polovině 70. let prošla školní budova gymnázia rozsáhlou rekonstrukcí, a proto byl počet žáků 3. ZDŠ snížen a část žactva byla umístěna do náhradních prostor. Po ukončení rekonstrukce v r. 1980 zůstaly některé třídy 3. ZDŠ dále mimo budovu školy, protože došlo k nárůstu počtu žactva[11] – třídy v Modřišicích, na 2. ZDŠ atd.

Po listopadové revoluci 1989 byla v restituci budova vrácena gymnáziu, které požadovalo po základní škole uvolnění všech učeben. A tak se začala situace školy pod vedením nového ředitele Břetislava Mánka rychle řešit.

Budování základní školy (1990-2004) - V. Franců, L. Morávková

                „V roce 1990 jsem se stal ředitelem základní školy na Výšince a dostal jsem šanci uskutečnit svoje pedagogické představy, léta broušené, ale dosud uložené v duševním suterénu. Od začátku mi bylo jasné, že to nebude procházka růžovým sadem. Koexistence základní školy a gymnázia byla dál nemožná. Budova restitučně náležela gymnáziu, pro které byla ve 30. letech nadčasově vybudována, takže i dnes by v původním stavu vynikala moderností, kdyby nedošlo k její devastaci ve prospěch základní školy. Základní škola na tom stejně nic nezískala, neboť se se svými 354 žáky do budovy nevešla…“ Takto vzpomíná na počátky svého působení ve funkci ředitele pan Břetislav Mánek, který poté přijal nabídku města přemístit základní školu do tzv. dolních kasáren a pokračuje: „Cožpak o to, pedagogickou představu[12] jsem nosil v hlavě od doby svého působení v Rovensku pod Troskami, ale jak ji vtělit do kasáren? Pomohl mi pan Horyna z Kamenoprojektu v Turnově. Ten vytvořil podle mých požadavků stavební studii a ta se stala základem pro všecka další jednání i pro konečný projekt… Celkové náklady na úplné dokončení školy jsem odhadoval na 55 milionů s tím, že škola musí být moderní ještě v r. 2050. Atraktivita školy neměla být pouze v technickém vybavení a v novosti budovy, ale v nabídce činností a v individuální péči o děti. Pravidelný přísun žáků měl být zajištěn zřízením vlastní mateřské školy s nultým ročníkem pro děti s odkladem, dále jsem předpokládal, že starší žáci, kteří by pracovali v centru pro volný čas, by do školy přitáhli svoje mladší sourozence i příbuzné a známé. A realita? Od začátku byly potíže se sháněním peněz na stavbu a i o prázdninách se řešilo co prodat, aby se zaplatily dluhy. Znovu obdivuji tehdejší městský úřad a děkuji! Padl jsem téměř do mdlob, když hned na začátku městský architekt vyňal z projektu školy dům u parku (bývalá důstojnická jídelna) pro prý dočasné komerční využití. Zlikvidoval tak objekt pro naši mateřskou školu – byla to nenahraditelná strategická ztráta…V roce 1994, když byla hlavní část školy hotová, jsem odešel do penze. Důvod? Množství problémů mne připravilo o spánek. Řekl jsem si tedy, že bude lepší penze než psychiatrie. Funkci ředitele převzal Mgr. Karel Bárta, kterému jsem předal podrobně zpracovanou a po mnoho hodin s ním prodiskutovávanou koncepci. Byl jsem přesvědčen, že školu v tom duchu dokončí, což také udělal... No a já jsem dál s láskou učil na skromný úvazek to, co nikdo nechtěl, anebo neuměl.“

                Již od září 1991 se po drobných úpravách začalo učit v tzv. školičce, kde dříve bývala škola pro děti sovětských důstojníků. Bylo zde 6 tříd 1. stupně a jedno oddělení školní družiny. Práce na rekonstrukci hlavní budovy školy byly zahájeny v roce 1993, stavební povolení bylo vydáno 1. července 1993. Na budově zůstaly pouze opěrné a nosné zdi, podlahy a střecha. Vše ostatní, včetně oken, dveří, příček, sanitárního zařízení, elektrorozvodů a mnoho dalších zařízení, bylo nové. Nově byl také vybudován vchod a přistavěny šatny v suterénu, včetně teras. Práce probíhaly i přes zimu 1993/1994. V létě roku 1994 byla zahájena přístavba školní jídelny, rozhodnutí bylo vydáno 20. května 1994. Školní jídelna byla dokončena v rekordním čase sedmi měsíců. Bohužel v rozpočtu se již nenašly finanční prostředky na technologické vybavení kuchyně, a tak jídelna slouží jen jako výdejna jídla.

                Jak již bylo zmíněno výše, v novém školním roce 1994/95 převzal řízení základní školy Mgr. Karel Bárta[13], který svými vzpomínkami přiblíží další budování školy: „…Kolaudační řízení se konalo v pondělí 19. prosince 1994, ten den si také novou školu prohlédli naši žáci. V úterý 20. prosince bylo pracovníky školy zahájeno stěhování… Práce bylo až nad hlavu a pokračovala i přes svátky až do časných ranních hodin v úterý 3. ledna. Tento den v 9 hodin byla slavnostně otevřena nová základní škola v Žižkově ulici za bohaté účasti široké veřejnosti, starosty města JUDr. Václava Šolce, poslanců Parlamentu České republiky PhDr. Františka Kozla a Mgr. Stanislava Pěničky, pracovníka ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Mgr. Jana Kavana, přednostky Okresního úřadu v Semilech JUDr. Dany Hůlkové, ředitele Školského úřadu v Semilech Mgr. Josefa Zdražila, starostky Semil Ing. Václavy Kodejšové, ředitelů turnovských i okolních škol, dodavatelů, sponzorů, zástupců médií a mnoha dalších. Po úvodních krátkých projevech starosty města a ředitele školy přistoupili k pásce s obrázky zbraní hosté a po odstranění zbraní se objevil nápis Vítáme vás. Vše za doprovodu skladby Vangelis Dobytí ráje.

                Investorem rekonstrukce školy bylo město Turnov, projektový tým vedl ing. arch. Kaut, generálním dodavatelem byla firma BAK, a.s. Trutnov, která prováděla též další etapy dostavby celého areálu. Na vybavení interiéru školy dohlížel ing. arch. Karel Sekený a největší mírou se podílela firma Tomek Semily a Trilobit Turnov.

V první etapě rekonstrukce vznikly v přízemí šatny, učebna technických prací a technické zázemí, v přízemí učebna, sbírky, kabinet a laboratoř přírodopisu, studovna s knihovnou jako zárodek školního informačního centra, učebna rodinné výchovy, 4 třídy 1. stupně, školní bufet, terasy s napojením na chodbu, kabinety 1. stupně a tělesné výchovy. V 1. patře 6 tříd 2. stupně, učebna, sbírky, kabinet a laboratoř fyziky, herna stolního tenisu, sborovna, archiv, sekce vedení, sklad učebních pomůcek a civilní obrany. Ve 2. patře 3 kmenové učebny, učebny hudební a literárně dramatické výchovy, fitness centrum, učebny a kabinety zeměpisu, dějepisu, českého jazyka, kabinet matematiky. Ve 3. patře 3 jazykové učebny (anglický, německý a francouzský jazyk), učebna výpočetní techniky, učebna a kabinet výtvarné výchovy. V malé škole bylo 5 tříd 1. stupně a 3 oddělení školní družiny, malá tělocvična, pracoviště pedagogicko-psychologické poradny a byt školníka. Školní jídelna má příjezdovou rampu, výtah, sklady, prostory na mytí přepravních nádob i nádobí, výdejní pult, kancelář vedoucí, 84 míst u stolů. Na střeše školní jídelny vznikla unikátní terasa pro relaxaci a pohyb dětí před i po vyučování či během přestávek. Postupně během dalších let docházelo k dílčím úpravám tohoto dispozičního uspořádání…

V květnu 1998 byly zahájeny práce na výstavbě dvou tělocvičen a venkovních sportovních hřišť, které byly dokončeny o rok později. V roce 2004 bylo završeno desetileté úsilí o vybudování unikátního moderního školského areálu, byly dokončeny terénní úpravy a při zahájení nového školního roku 2004/2005 bylo otevřeno nové dětské travnaté hřiště s prolézačkami, houpačkami, lavičkami, altánkem a pískovištěm. Celkové náklady na rekonstrukci činily přibližně 100 mil. Kč.

Škola svou koncepcí zřejmě předstihla dobu jak materiálně, tak i pojetím vzdělávání. V širším regionu se jen těžko hledá podobná škola s obdobným vybavením a koncepčně řešeným uspořádáním.“