Turnovské kasárny 2. část

Vytisknout

Za první republiky a za protektorátu Čechy a Morava (1918-1945) - V. Franců, L. Morávková

Po ukončení 1. světové války se začala budovat československá armáda, ale problémy v nové republice (boje o Slovensko, německé pohraničí, válka s Maďarskou republikou rad atd.) tento proces zdržovaly. Na unifikaci armády a likvidaci dosavadních provizorií měla především zájem francouzská vojenská mise. Ta měla i určující vliv na přípravě nového branného zákona č. 193/20, přijatého Národním shromážděním 19.3.1920. Branný zákon určil všeobecnou brannou povinnost pro všechny občany. Trvání pravidelné vojenské prezenční služby bylo stanoveno na 14 měsíců s přechodným prodloužením (do r. 1922) o 10 měsíců. Mírový stav armády byl 150 000 mužů. Doplňovací systém byl převzat z bývalého Rakouska-Uherska, francouzský vliv byl prosazen především v organizaci armády, vnitřním členění štábů a organizaci vojenského školství. Zrušením domobrany a zeměbrany v r. 1919 byly vytvořeny předpoklady pro základní dělení na: 1. aktivní armádu, 2. I. zálohu – muži do 40 let (pro doplnění v době války), 3. II. zálohu – muži od 40 do 50 let (strážní služba v době války). Vlastní unifikace byla zahájena u pěchoty. Základem armády se staly útvary zahraničního čs. vojska, se kterými byly sloučeny útvary domácí[1]

Jak již bylo zmíněno, do Turnova se po válce vrátila část pěšího pluku č. 94[2]. Pluk byl na základě toho obnoven a v rámci unifikace branné moci přejmenován na pěší pluk 44[3]. Velitelství pluku bylo společně s I.[4] a II. pěším praporem dislokováno až do října 1938 v Liberci (Velké kasárny-dolní)[5]. V Turnově (tzv. horní kasárny = Jizerské kasárny) působil do října 1938 náhradní prapor[6] a od ledna 1921 do září 1928 a od září 1935 do července 1938 III. pěší prapor[7]. Další osudy pluku jsou spojeny s událostmi roku 1938, které jsou podrobněji zachyceny níže.[8].

V roce 1919 byl dále do Turnova dočasně umístěn 1. úderný prapor ruských legií, který se poté odstěhoval do Trhanova[9], a náhradní prapor 3. střeleckého pluku. Do svého zrušení v r. 1919 zde také pracovalo zeměbranecké doplňovací okresní velitelství. Nové Doplňovací okresní velitelství Turnov vzniklo 1.11.1919 na základě výnosu MNO[10]a zabezpečovalo evidenci branců, gážistů ve výslužbě a vojáků v záloze v politických okresech Frýdlant, Mnichovo Hradiště, Turnov[11].

Druhou vojenskou posádkou se od ledna 1921 do r. 1934 stal III. prapor pěšího pluku 47, který přišel z Ústí nad Labem a byl umístěn do Štefánikových kasáren (tzv. dolní kasárny), od r. 1928, po odchodu III. praporu pěšího pluku 44 z Turnova, do Jizerských kasáren. Pěší pluk 47 s velitelstvím v Mladé Boleslavi (Masarykovy kasárny) vznikl 1.10.1920[12]. V Mladé Boleslavi sídlil I. pěší prapor, od ledna 1921 do 1935 II. pěší prapor[13] a od r. 1934 i turnovský III. pěší prapor[14].

Z toho vyplývá, že v r. 1934 byl v Turnově umístěn pouze náhradní prapor pěšího pluku 44 a Učiliště pro telegrafní vojsko. Tato situace samozřejmě městu Turnov vůbec nevyhovovala, neboť ztrátou vojáků přicházelo o peníze, které stále potřebovalo pro udržování chodu kasáren. Podobná situace již nastala v r. 1928, když odešel III. prapor pěšího pluku 44 do Liberce. V obou případech město žádalo armádu, aby do uvolněných kasáren byly dislokovány nové posádky.

V r. 1928 bylo žádosti ihned vyhověno a do Turnova bylo z Kutné Hory přemístěno Vojenské telegrafní učiliště /VTU/ (Učiliště pro telegrafní vojsko)[15]. VTU obsadilo Štefánikovy kasárny, které se musely co nejdříve přizpůsobit jeho potřebám, a proto městské zastupitelstvo rychle schválilo nástavbu II. patra[16]. Nástavba pod vedením pana Fr. Kobosila byla v roce 1930 dokončena a předána vojenské správě. Náklady na nástavbu II. patra s dalšími úpravami Štefánikových kasáren a generální oprava Jizerských kasáren (fasáda, stropy, střecha, vodovod, elektrika atd.) se vyšplhaly na 2 134 421,70 Kč[17]. Dokonce bylo z kasáren do bývalé reálky č. p. 5 na náměstí přesunuto doplňovací okresní velitelství, neboť „v kurzu učiliště bude stále asi 200 mužů, pro přechodné ubytování bude potřeba asi 100 míst, a to pro 50 důstojníků a 50 rotmistrů. Vedle toho se budou pořádat cvičení, takže bude nutné ubytovat asi 800 mužů. Stálý počet důstojnictva bude 21 mužů“[18].

Po odchodu III. praporu pěšího pluku 47 v roce 1934 Turnov opět žádal armádu o novou posádku. Byl jim nabídnut dělostřelecký pluk 51 z Brandýsa nad Labem, se kterým začalo zastupitelstvo jednat o nových úpravách převážně okolí Jizerských kasáren – budování autogaráží s příslušnými dílnami a skladišti pro děla, auta, motocykly, úpravy příjezdové cesty, vydláždění dvora pro seřazování vozidel, zavedení vody a zřízení kanalizace pro odpad vod po mytí aut a vozidel atd. Zastupitelstvo všechny úpravy schválilo a těšilo se na podzimní příchod vojáků. Proč ale dělostřelci do Turnova nedorazili, prameny neuvádějí. O rok později se z Liberce vrátil III. prapor pěšího pluku 44, který byl umístěn do bývalé reálky č. p. 5 a do sirotčince ve Skálově ulici, protože Jizerské kasárny zatím obsadil nově příchozí II. prapor pěšího pluku 47 z Mladé Boleslavi[19].

Politický vývoj ve 30. letech vedl k rozhodnutí nově reorganizovat brannou moc ČSR. Bylo zřízeno sedm sborů, ze kterých se vytvořil klíčový velitelský stupeň mezi ZVV[20] a divizemi. Velitelství II. sboru v Hradci Králové byly podřízeny 3. (patří p. pluk 44), 4. a 13. (patří p. pluk 47) divize. Tyto mírové útvary měly po vyhlášení pohotovosti za úkol bránit přesně vymezené úseky státní hranice, a tak úsek Teplice-Šanov až Harrachov měl podléhat 3. divizi[21], přejmenované na hraniční oblast 33 (HO-33). Květnová mobilizace r. 1938 poprvé prověřila, jak je naše armáda připravena. Ze 3. divize se rázem stala HO-33 s krycím názvem „Alois“ a velela nejen svým pěším plukům 42, 2, 44, praporu II/47 a dělostřeleckému pluku 3, ale také ženijnímu praporu 23 a pozorovací letce 6 – celkem 9 728 vojáků. V Turnově se telegrafní učiliště s úspěchem zhostilo role spojovací centrály a doplňovací okresní velitelství organizovalo odvody branců.

Zářijové události r. 1938 přivedly do prostoru Turnov-Sobotka-Mnichovo Hradiště 17. divizi ze Slovenska – její pěší pluk 16 se ubytoval v Příšovicích, Svijanech a Loukově, pěší pluk 37 v Mnichově Hradišti, horský pěší pluk 3 v Turnově a I. oddíl horského dělostřeleckého pluku 202 ve Všeni u Turnova, velitelství divize, smíšený předzvědný oddíl 17 s četou tanků LT-34, telegrafní prapor 17 a další útvary a služby sídlily v Sobotce. Dále dle rozhodnutí ZVV Praha byl k obraně severu Čech do prostoru Turnova (okolí obce Ohrazenice) nasazen prapor lehkých tanků Lt. 1 od 1. rychlé divize (31 tanků LT-35).

Samotná mobilizace byla vyhlášena 23.9.1938 a týkala se všech záložníků do 40 let. Město Turnov se stalo mobilizační základnou. Jizerské a Štefánikovy kasárny, které již byly plně obsazeny, se proměnily i s širokým okolím v rušné válečné ležení, telegrafní učiliště v pravou válečnou spojovací centrálou. Dokonce bylo v kasárnách zřízeno improvizované vězení, kam byli soustředěni všichni dezertéři německé národnosti. V době mobilizace už byla 3. divize v bojových pozicích a její náhradní prapory pěších pluků 42, 2, 44 začaly stavět jakási mobilizační dvojčata s označením 92, 52, 94. Jen prapor II/47 z Turnova neodjel na svůj úsek, ale přesunul se do Mladé Boleslavi, kde byl s celým pěším plukem 47 dán k dispozici 3. divizi. Mobilizační pěší pluk 94 byl sestavován v Turnově na základech náhradního praporu pěšího pluku 44 – měl 26 důstojníků, 14 rotmistrů a 883 mužů. První záložníci nastoupili do 30 minut po vyhlášení mobilizace. První den nastoupilo 60% mužstva, druhý 30% a třetí den zbytek (i Němci). Jednotlivé roty pluku byly ubytovávány ve vesnicích v okolí Turnova. Pluk byl poslán do prostoru Křižany – Žibřidice, kde probíhal i jeho výcvik.

Po přijetí mnichovské dohody došlo během 1.-10. října k evakuaci armády z pohraničí a propuštění všech Němců z čs. armády. Turnov se stal střediskem odsunu vojska, přestupní stanicí pro uprchlíky, a dokonce měl Okresní úřad Turnov na starosti likvidaci úřadů z pohraničí. Dne 8. října byla dokončena evakuace celého úseku pěšího pluku 44 (vojenského materiálu, úřadů, škol, státního majetku), protože tohoto dne začala okupace pátého pásma německou armádou. Novým stanovištěm velitele pěšího pluku 44 se stalo Rovensko pod Troskami a jednotlivé prapory zaujaly nové obranné postavení v Pojizeří. Od 22. října probíhala postupná demobilizace armády a prapor I/44 byl dislokován v Lomnici nad Popelkou, II/44 v Turnově a III/44 v Železném Brodu. Dne 5. prosince byla oficiálně zrušena ostraha hranic a velitelství s jednotlivými prapory pěšího pluku 44 se přesunuly do turnovských kasáren, kde zahájily pravidelný mírový život, který byl přerušen událostmi března 1939[22].

Vstup hitlerovských vojsk do českých zemí definitivně ukončil existenci samostatné čs. armády. Ve výnosu o zřízení protektorátu Čechy a Morava z 16. března 1939 se v 7. článku píše, že „říše zaručuje protektorátu vojenskou ochranu“. Zanedlouho tedy začala likvidace čs. armády pod dohledem zplnomocněnce německé branné moci u říšského protektora a za pomoci protektorátní vlády. Likvidace měla být z větší části dokončena k 31.7.1939 (zanikl i pěší pluk 44 a VTU v Turnově). Zaměstnání ztratilo tisíce důstojníků a poddůstojníků z povolání a docházelo k jejich penzionování nebo přeřazení do civilní sféry. Zbraně a vojenskou bojovou techniku převzala německá armáda.

Okupanti pouze souhlasili s vybudováním vládního vojska jako symbolické jednotky bez vojenského významu. Jeho formování dle nařízení protektorátní vlády začalo 25. července 1939. Byl stanoven maximální počet vládních vojáků na 7 000 mužů, výzbroj byla velmi omezená a jejich úkolem bylo udržovat pořádek a bezpečnost v protektorátu. Mužstvo bylo rozřazeno do tří skupin – na rotmistry, poddůstojníky a střelce. Pro povýšení do vyšší hodnosti musel být vládní voják mravně bezúhonný a spolehlivý. Prapory vládního vojska byly samostatná vojenská a hospodářská tělesa. Do turnovských Štefánikových kasáren byla ubytována jezdecká a cyklistická rota praporu 8 a jeho velitelství s pěší a technickou rotou bylo umístěno v Jičíně (kasárny V Lipách). Prapor spadal pod inspektorát II a mužstvo bylo složeno z 21 důstojníků a 420 vojáků s 25 koňmi. V Jizerských kasárnách došlo k úpravám bytů pro ženaté příslušníky vládního vojska, a pro gážisty dokonce městské zastupitelstvo schválilo stavbu činžovních domů. V letech 1944-45 bylo vládní vojsko včetně praporu 8 dislokováno do severní Itálie, kde mělo zajišťovat týl německé armády – hlídání železnice atd.[23]

V Turnově působila také německá posádka wehrmachtu, která sídlila v tzv. horních kasárnách. O její činnosti během války však prameny mlčí. Zmiňována je až v souvislosti s květnovým povstáním na Semilsku, kdy místní německá pohotovost v odpoledních hodinách dne 3. května 1945 turnovské náměstí několikrát vyklidila a vyhlásila zákaz nočního vycházení. Napětí trvalo až do 5. května, kdy vypuklo povstání i v Turnově. Již v ranních hodinách místní obchodníci a živnostníci začali sundávat nebo zamazávat německé nápisy. Poté došlo k přestřelce v místní spořitelně a začalo se bojovat o most přes Jizeru (směrem k hlavnímu nádraží). O půl dvanácté střelba ustala a bylo vyhlášeno příměří do šesti hodin. O bezpečnost a klid ve městě se starali turnovští občané sami. Zástupci města se zatím snažili dohodnou s německou posádkou o jejím odzbrojení. Jednání bylo neúspěšné. Druhý den se sešel revoluční okresní národní výbor (ONV) a vydal provolání k občanům o ustavení ONV v Turnově. Situace se změnila další den, kdy německá posádka zajala místní policii a četnictvo jako rukojmí, obsadila město a požadovala propuštění všech Němců. Členové ONV raději opustili Turnov a usadili se v nedalekém Vesci, odkud řídili své další aktivity[24]. Turnov stále žil v napětí, neboť centrum měli v rukou Němci a skrz město stále projížděly další a další německé kolony směrem na Liberec. Ke kapitulaci německé posádky došlo až 9. května[25]. Rudá armáda byla v Turnově slavnostně přivítána 10. května[26].



[1] Vzniklo celkem 48 nových pluků. Pěší pluk měl 3 prapory po 3 pěších rotách. Každá čtvrtá rota v pluku byla kulometná. Náhradní prapory pluků měly štáby připravené k výcviku 3 rot. Velitelství pluku byla přidělena pomocná rota, technická rota a plukovní hudba. Pěší pluky byly organizovány do pěších brigád. Dvě pěší brigády spolu s dělostřeleckou tvořily vojska pěší divize. Viz Vojenské dějiny Československa (1918-1939), III. díl. Praha, Naše vojsko 1987, s. 101-107.

[2] V r. 1927 byl slavnostně v Turnově – Sokolská třída /dnes Skálova ul./ - odhalen pomník padlým Turnovákům za světové války. Autorem pomníku je prof. J. Drahoňovský. Seznam padlých uveřejněn v knize - Kulich, V. J.: Paměti okresu Turnovského…, s. 286-8.

[3] Pluk podléhal velitelství V. pěší brigády a od ledna 1938 velitelství III. pěší divize v Litoměřicích.

[4] I. pěší prapor nejprve působil v Rumburku, ale v lednu 1921 se také přesunul do Liberce.

[5] Pluk slavnostně obdržel od města Turnov dne 7.3.1926 prapor se stuhami.

[6] Náhradní prapor byla poměrně malá, spíše organizační skupina, která při vyhlášení mobilizace zajišťovala postavení celého nového pluku, naplněného povolanými záložníky. Viz Stejskal, L. – Stejskal, J.: Drama 38. Liberec, Knihy 555 2003, s. 31.

[7] III. p. prapor byl od září 1928 do září 1935 dočasně umístěn v Liberci a v červenci 1938 byl do Liberce převelen znovu. Kolem poloviny r. 1938 měl p. pluk 44 mírový stav 41 důstojníků, 72 rotmistrů a délesloužících a 1 486 mužů. Viz Tamtéž.

[8] Fidler, J. – Sluka, V.: Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920-1938. Praha, Libri 2006, s. 502. www.vojenstvi.cz – dotaz č. 800.

[9] Poté do Domažlic, kde se v r. 1920 stal součástí hraničářského praporu č. 6.

[10] MNO čj. 40.000-doplň.1919 a podléhalo Zemskému vojenskému velitelství pro Čechy, od září 1925 Zemskému vojenskému velitelství v Praze a od ledna 1937 velitelství II. sboru.

[11] Fidler, J. – Sluka, V.: Encyklopedie …, s. 106, 177. www.vojenstvi.cz – dotaz č. 550. K definitivnímu odchodu pěchoty z Turnova. In: Pojizerské listy, roč. 49, č. 13, 30.3.1934, s. 4.

[12] Vznikl v rámci unifikace branné moci přejmenováním z 36. pěšího pluku domácího vojska na základě výnosu MNO čj. 5.700-org.1919. Pluk podléhal velitelství VI. pěší brigády a od ledna 1938 velitelství XIII. pěší divize v Kolíně.

[13] Byl v r. 1935 přemístěn do Turnova.

[14] Fidler, J. – Sluka, V.: Encyklopedie …, s. 503.

[15] VTU ve věcech výukových podléhalo V. oddělení /školskému a výcvikovému/ Hlavního štábu branné moci a ve věcech ostatních II. oddělení /telegrafnímu/ VI. odboru MNO.

- Skládalo se ze: 1. školy na důstojníky telegrafního vojska v záloze, 2. školy specialistů, 3. školy na rotmistry telegrafního vojska, 4. školy pro spojovací důstojníky zbraní. Ve dnech 27. a 28.5.1937 byly v Turnově uspořádány slavnosti, při kterých byl učilišti předán prapor se stuhami. Viz Kocourek, F.: Turnov – telegrafistům v uniformě. In: Groš 1937, s. 8.

- Jedním z absolventů školy na důstojníky telegrafního vojska v záloze byl v polovině 30. let i kapitán Otakar Jaroš (1912-1943 Sokolovo), válečný hrdina a velitel 1. roty čs. samostatného praporu v SSSR. Jeho jméno bylo bohužel po válce zneužito komunistickou propagandou. V Turnově, Skálova ul., je dodnes umístěn jeho pomník, původně stával před dolními kasárnami. Více na www.vu9967.cz nebo www.valka.cz.

[16] Mělo sloužit pro přechodné ubytování vojáků na cvičení.

[17] MNO poskytlo městu Turnov bezúročnou půjčku 750 000 Kč na generální opravu kasáren, město mělo půjčku splácet ročně obnosem 36 000 Kč. Viz Generální oprava budov kasárenských. In: Pojizerské listy, roč. 43, č. 41, 31.8.1928, s. 2.

[18] Fidler, J. – Sluka, V.: Encyklopedie …, s. 699. SOkA Semily, f. Archiv města Turnov, Zápisy… 1928 a 1930, neuspořádáno, schůze 7.9.1928, 28.3.1930, 20.6.1930.

[19] SOkA Semily, f. Archiv města Turnov, Zápisy… 1934 a 1935, neuspořádáno, schůze 16.3.1934, 3.9.1935.

[20] Zemské vojenské velitelství.

[21] Pěší pluk 44 z 3. divize měl bránit úsek Jítravského sedla po Vlašský hřbet v Jizerských horách. Od tohoto pomezí dále na jihovýchod k Polubnému a Harrachovu navazoval úsek turnovského II. praporu pěšího pluku 47, který byl rovněž podřízen HO-33.

[22] Stejskal, L. – Stejskal, J.: Drama 38, s. 30-32, 36, 114-118, 122-123, 152, 156-157. Kniha podrobně popisuje situaci r. 1938 v našem kraji.

[23] Vojenské dějiny Československa (1918-1939), III. díl, s. 560. Gebhart, Jan – Kuklík, Jan: Velké dějiny zemí Koruny české 1938-1945, svazek XV.a. Praha a Litomyšl, Paseka 2006, s.180-181. Kalousek, Miroslav: Vládní vojsko 1939-1945. Praha, Libri 2002, s. 20-21, 114, 129. Kniha podrobně popisuje činnost vládního vojska za 2. sv. války. SOkA Semily, f. Archiv města Turnov, Zápisy… 1939 a 1940, neuspořádáno, schůze 6.10.1939, 7.11.1940.

[24] Kinský, K.: Květen 1945 v Turnově. Železný Brod 1947, s. 9 - 18. Navrátil, I. a kol.: Okresní národní výbor Turnov (1920), 1945 – 1960 , inventář. Okresní archiv Semily se sídlem v Bystré n. J., Bystrá n. J. 1988.

[25] Podmínky kapitulace německé branné moci v Turnově

1/ Ozbrojené vojenské jednotky místní posádky bývalé říšské branné moci odevzdají: veškeré druhy zbraní, munice a jiných součástí válečného materiálu včetně všech motorových vozidel – vše nepoškozené – do rukou národního československého vojska. Vozidla pro raněné, nemocné a odvoz zásob potřebných pro stravování budou ponechána.

2/ Veškeré bývalé německé správní orgány odevzdají výkonnou moc do rukou místního národního výboru. Při tom musí býti zachována veškerá zařízení v místnostech s příslušnými administračními pomůckami a ústavním materiálem.

ad 1/ Po dobu odevzdávání válečného materiálu zůstanou příslušníci bývalé říšské branné moci v budově kasáren i s rodinami a ve skupinách po 20 mužích složí veškerý materiál na dvoře kasáren. Na dvoře smí býti pouze skupina 20 mužů, která po složení materiálu odejde opět do budovy kasáren. Okamžitě dlužno odstraniti za dozoru vojska veškerá eventuelní destrukční zařízení, pakliže jsou taková. V kladném případě učiní tak skupina specielně cvičených německých vojáků za dozoru vojska československého. Pyrotechnická skupina bude čítati 20 mužů. Za každé poškození československého státního objektu, či jiného zařízení, nebo za život československého vojáka, či občana, odpovídají všichni příslušníci německé branné moci.

ad 2/ Bývalé správní orgány informují členy národního výboru, resp. jimi pověřené české úředníky o všem, co je žádoucno k zajištění plynulého chodu správní služby.

3/ Po bezpodmínečném splnění těchto podmínek bude s příslušníky bývalé německé branné moci, jakož i s bývalými orgány správními i s příslušníky jejich rodin jednáno podle mezinárodních úmluv, s vojáky jako s válečnými zajatci, kteří všem kapitulačním podmínkám v Turnově vyhověli a mohou se volně odebrati do svých domovů. O evakuaci německých osob bude rozhodnuto po splnění těchto podmínek.

4/ Veškeré internované osoby československé národnosti musí býti ihned před jednáním propuštěni. Tento způsob ujednání děje se podle místních modalit bez zřetele na události, které se staly v Praze.

Turnov 9.5.1945                                                                                                                                                  Podpisy

Viz SOkA Semily, f. Okresní národní výbor Turnov  (1920), 1945 – 1960 , Prezidiální spisy, karton 2, 1/45 pres.

[26] Zajímavý obrazový materiál k událostem v květnu 1945 viz Stalo se před šedesáti lety. Události II. světové války v Turnově a okolí. Příloha Hlasů a ohlasů Turnovska, 5/2005.