Turnovské kasárny 1. část

Citováno z: Franců, Věra - Morávková, Lenka: Turnovské kasárny - historie a současnost. Turnov 2010.

 

 

Publikaci si můžete zakoupit v kanceláři školy za 60 Kč.

  

Další fotografie jsou vystaveny na chodbě v přízemí školy.

  •  Staré fotografie - z Muzea Českého ráje Turnov

  •  Turnovské kasárny z poč. 90. let - Břetislav Jansa

  •  Foto školy - Mgr. Karel Bárta a Michal Housa

Za císaře pána (září 1882 – říjen 1918) - V. Franců, L. Morávková

Rozsáhlé hospodářské a společenské změny v Rakousko-Uhersku v poslední třetině 19. století se plně odrazily i ve vojenství, které procházelo četnými reformami za účelem modernizace armády. Došlo k zavedení všeobecné branné povinnosti (r. 1868) pro všechny bojeschopné muže bez výjimky – odvodní povinnost platila pro muže od 20. do 22. roku jejich věku a služební povinnost trvala 12 let (3 roky prezenční služba u vojska, 4 roky u námořnictva, 7 let v záloze, 2 roky u zeměbrany). Dosavadní jednotné ozbrojené síly monarchie byly rozděleny na čtyři části: 1. císařsko-královské vojsko, 2. císařsko-královské námořnictvo, 3. zeměbrana Předlitavska, 4. zeměbrana Zalitavska. Obě zeměbrany byly původně určeny k podporování bojových akcí vojska, ale tento úkol od roku 1886 převzala domobrana, jež byla vytvořena z bojeschopných mužů ve věku 19 – 42 let, kteří nebyli v ozbrojených silách, a zeměbrany se tak staly rovnocenné vojsku. Zeměbranu zprvu tvořili bojeschopní branci, kteří zbyli po splnění počtů pro vojsko a námořnictvo, ale od r. 1889 byl branným zákonem stanoven roční kontingent branců a současně byla vytvořena samostatná náhradní záloha[1].

                Prudký nárůst počtu obyvatelstva vedl ke změně branného zákona v roce 1882. Území rakousko-uherské monarchie bylo rozděleno do 15 armádních teritoriálních sborů. Byl zvýšen i počet pěších pluků, a proto byl v roce 1883 nově vytvořen pěší pluk č. 94, jehož jedna část byla umístěna v Turnově[2].

                A v jaké uniformě jste mohli za císaře pána potkat na turnovském náměstí vojáka? Pěchota dostala jednořadové tmavomodré kabátce, které měly v barvě pluku jen límec, lemy a manžety. Kalhoty byly světlomodré, plášť šedý, dvouřadový s ležatým límcem, na němž byly patky v plukovní barvě, polní blůza byla tmavomodrá. Kromě černé čáky (čepice) s odznakem („orlíčkem“) se používala také polní nízká soukenná čapka s koženým štítkem. Voják zeměbrany měl tmavomodré kabátce se stejným límcem, na němž byly červené patky, a červené byly také nárameníky (později s bílými čísly pluků). Uniforma byla doplněna šedými kalhotami s červenými paspulemi a šedými polními čapkami se štítkem[3].

                Vojenská historie Turnova začíná až rokem 1882. V tomto roce v září přijíždí na turnovské vlakové nádraží prapor polních myslivců č. 37 z Josefova. Vojáci byli umístěni do prozatímních kasáren (budova bývalé reálky na náměstí) a vojenské cvičiště bylo vytvořeno za Aehrenthalovou cihelnou[4]. Dnem 1.1.1883 však vznikl český pěší pluk č. 94, který pohltil prapor polních myslivců č. 37 a dále byl doplněn z praporů pěších pluků č. 25, 66, 67 a z teritoria Doplňovacího okresního velitelství Turnov[5]. Zajímavé je, že v době svého vzniku byl pluk se štábem, 2. a 3. praporem dislokován v posádce Levoča a 1. prapor s doplňovacím kádrem v budově bývalé turnovské reálky[6]. V roce 1885 byl pluk přeložen do Josefova, poté do Terezína a od r. 1910 sídlil v Liberci, kam byl umístěn štáb s 3. a 4. praporem, 1. prapor byl v Josefově a v turnovských kasárnách až do 1. světové války pobýval 2. prapor a okresní doplňovací velitelství. Vojáci tohoto pluku měli bílé výložky, žluté knoflíky a plukovní řečí byla němčina i čeština[7].

Druhou vojenskou posádkou se v roce 1885 stal díky přeložení z České Lípy český zeměbranecký prapor č. 38 (byl postaven v roce 1869). Prapor byl v roce 1889 včleněn do českého zeměbraneckého pěšího pluku č. 10 s velitelstvím v Mladé Boleslavi jako 3. polní prapor[8]. Město Turnov začalo řešit problém s umístěním většího počtu vojáků, a proto se začaly připravovat plány na stavbu kasáren nejen pro zeměbranu, ale i pro pěchotu. První byly v roce 1887 dostavěny zeměbranecké kasárny č. p. 518[9]. Náklad na jejich stavbu činil 87 000 zlatých[10]. Později tato budova přestala vyhovovat narůstajícímu počtu mužstva, a proto se začala stavět na náklady města hned vedle další budova[11]. Turnovské zastupitelstvo si však od vojska nejdříve vyžádalo záruky, že vojáci budou kasárny nepřetržitě využívat 25 let a platit za ubytování[12], o pronájmu vojenské kantýny bude rozhodovat město a nebudou se zvyšovat náklady na stavbu. Tyto druhé zeměbranecké kasárny č. p. 530 byly dostavěny v roce 1895 a sloužily k ubytování vojáků. Ve starší budově se usídlilo pouze velitelství zeměbrany. Dnes jsou obě budovy (tzv. dolní kasárny) spojeny v jednu s č. p. 518[13].

Bohužel dostupné prameny o stavbě těchto tzv. dolních kasáren jsou velmi torzovité, více informací bylo získáno o kasárnách, které nechalo město Turnov postavit pro pěchotu (tzv. horní kasárny), neboť o jejich stavbě se velmi bouřlivě diskutovalo na městském zastupitelstvu. Turnovští zastupitelé si totiž dobře uvědomovali výhody, hlavně ekonomické, které jim přináší pobyt stálé vojenské posádky, a tak se ani nebránili velkým investicím do nových pěchotních kasáren. Problém však vyvstal s jejich umístěním. Dle návrhu ženijního velitelství v Terezíně z roku 1886 bylo vyhlédnuto místo naproti zeměbraneckým kasárnám, ale městu se zprvu toto místo nezamlouvalo. Nakonec se obě strany, vojsko i město Turnov, domluvily na tom, že místo stavby zůstane stejné, ale kasárny budou jinak orientovány[14]. Byla vyhlášena soutěž na stavbu kasáren, vojenské nemocnice a ostatních příslušných stavení[15]. Z přihlášených zájemců byl vybrán projekt stavitelů Bossnera, Říhy a Navrátila na stavbu hlavní budovy kasáren a projekt Václava Soukupa na stavbu vojenské nemocnice a příslušných stavení[16]. Dalším turnovským živnostníkům byly nabídnuty smlouvy týkající se například dodávky nábytku, oken atd. Pěchotní kasárny č. p. 519 byly slavnostně předány vojsku dne 30.9.1889, náklad na stavbu činil 81 000 zl. a v prosinci došlo ke kolaudaci vojenské nemocnice č. p. 520[17], stavby pro nakažlivé nemoci (izolace) a umrlčí komory[18].

Budovy tzv. dolních i horních kasáren tedy byly majetkem města Turnov, a proto město muselo stále investovat určitou část svých peněz do jejich oprav, např. bílení, zasklení oken, rekonstrukce střechy pěchotních kasáren po požáru v r. 1909 atd. Ale i vojáci stále vznášeli nové a nové požadavky, např. chtěli přestavbu skladiště, vystavět koupelnu pro nemocniční oddělení v zeměbraneckých kasárnách, upravit plot kolem kasáren, rozšířit kůlny pro povozy, zřídit vodovod pro vojenskou nemocnici, přístavbu pro umístění polní kuchyně vozové atd. Poslední větší stavební akcí ve sledovaném období byla stavba kolny pro vojenské vozy a stáje pro vojenské koně u tzv. horních kasáren. Stavba byla zadána panu K. Salačovi a vojsko ji převzalo do užívání v r. 1909[19].

Mobilizace. Toto slovo se neslo od úst k ústům. Plakáty s císařským manifestem a s nařízením o částečné mobilizaci (25. července 1914) byly na příkaz okresního hejtmanství v Turnově rozvezeny zvláštními úředními posly po celém okresu. Druhý den se na nádvoří obou turnovských kasáren shromáždilo mnoho mladých mužů s kufříky a menšími zavazadly, další přicházeli z vlakového nádraží. Zanedlouho kasárny už nestačily, a tak byly obsazeny školy, pivovary, hostince, stodoly i dvory, prostě všechny volné místnosti ve městě a nejbližším okolí. Příchod nových záložníků pokračoval i další den. Začalo rozdělování branců do jednotlivých praporů, přidělování uniforem, zbraní a dalšího vojenského proviantu. Dne 28. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku. O tři dny později (31. července) byla vyhlášena všeobecná mobilizace zbývajících mužů do 37 let. Ve stejný den dopoledne proběhla na cvičišti v Daliměřicích vojenská mše pro vojáky čtyř praporů pěšího pluku č. 94. V devět hodin večer odjel vlakem na srbské bojiště 1. prapor a druhý den zbytek pluku. Po odchodu vojáků byly uvolněné horní kasárny proměněny v c. k. reservní nemocnici[20], která již 31. srpna přijala první menší transport raněných[21]. Pěší pluk č. 94 byl na jaře 1915 přeložen do Keckemetu (Kečkemét, Kecskemét) v Uhrách, kde fungoval jako náhradní prapor, ale byl vtažen do těžkých bojů v Srbsku a v Itálii na Piavě. Část pluku se v listopadu 1918 vrátila do Turnova[22].

I druhá turnovská vojenská posádka se aktivně zúčastnila bojů. Zeměbranecký pluk č. 10 byl poslán na bojiště do Haliče, kde se po pádu Přemyslu část vojáků dostala do ruského zajetí. Zbytek pluku byl poté odvelen na bojiště v Itálii. Po válce se již vojáci tohoto pluku do Turnova nevrátili. V Mladé Boleslavi zůstal po odchodu pluku na frontu jen náhradní prapor. Pluk se ke konci války na frontě rozpadl a zbylý náhradní prapor byl v roce 1919 přemístěn z Mladé Boleslavi do Josefova a poté do Litoměřic. Zde došlo k jeho sloučení s 2. čs. střeleckým plukem „Jiřího z Poděbrad“, který vznikl 6.5.1916 v rámci ruských legií.[23].



[1] Vojenské dějiny Československa (1526-1918), II. díl. Praha, Naše vojsko 1986, s. 397-399.

[2] Tamtéž, s. 400.

[3] Tamtéž, s. 410.

[4] Jubileum vojenské posádky. In: Pojizerské listy, roč. 47, č. 32, 5.8.1932, s. 2-3.

[5] Patří sem Liberec, Frýdlant, Jablonné, Jablonec, Turnov, Mnichovo Hradiště, Česká Lípa a Dubá.

[6] 1. prapor s doplňovacím kádrem náležel k 9. sboru v Josefově a zbytek pluku č. 94 k 6. sboru v Košicích.

[7] www.vojenstvi.cz - dotaz číslo 800, www.franzferdinand.cz a dle sdělení pana M. Hnízdila, který čerpal z německy psané kroniky pluku č. 94.

[8] 1. a 2. prapor umístěn v Mladé Boleslavi, 4. prapor v Českém Brodu. Viz www.vojenstvi.cz – dotaz č. 723 a Představujeme útvary AČR – 31. výcvikové středisko Jiřího z Poděbrad.

[9] Dnešní budova Základní školy Turnov, Žižkova ulice – 1. stupeň.

[10] Kudrnáč, V.: Adresář politického okresu Turnovského, 1892, s. 49.

[11] Dnešní budova Základní školy Turnov, Žižkova ulice – 2. stupeň.

[12] Město chtělo tuto záruku, protože si muselo půjčit 50 000 zl. na 25 let z městské spořitelny.

[13] SOkA Semily, f. Archiv města Turnov, Zápisy… 1891-1900, neuspořádáno, schůze 11.7.1892, 29.5.1894, 1.8.1895.

[14] Budova dnešní Obchodní akademie, Hotelové školy a Střední odborné školy Turnov, Zborovská ulice.

[15] SOkA Semily, f. Archiv města Turnov, Zápisy… 1881-1890, neuspořádáno, schůze 9.5.1887, 27.5.1887, 10.10.1887.

[16] Tamtéž, schůze 2.1.1888, 13.8.1888.

[17] Dnešní depozitář SOkA Semily v Turnově. Náklad na stavbu činil 40 000 zl.

[18] Kudrnáč, V.: Adresář…, 1892, s. 49. SOkA Semily, f. Archiv města Turnov, Zápisy… 1881-1890, neuspořádáno, schůze 27.12.1889.

[19] SOkA Semily, f. Archiv města Turnov, Zápisy… 1891-1900 a 1906-1910, neuspořádáno, schůze 21.4.1898, 28.1.1909, 25.6.1909, 15.7.1909.

[20] V roce 1915 byly u kasáren naproti hostinci U Karla IV. zbudovány dva dřevěné baráky, v nichž byli ubytováni uzdravující se ranění vojáci.

[21] Podrobněji v knize - Kulich, V. J.: Paměti okresu Turnovského za světové války a z doby státního převratu, I. díl. Turnov 1925.

[22] Pamětní kniha města Turnova léta 1918-1928. 1931, s. 195-7.

[23] www.vojenstvi.cz – Představujeme útvary AČR – 31. výcvikové středisko Jiřího z Poděbrad.

©2024 ZŠ Turnov

Search